Strach.

13. prosince 2015 v 16:06 | Reina |  Výkecy~
Nevím, proč o tom píšu zrovna sem.

Jenom se s tím prostě někam potřebuji svěřit, a vzhledem k tomu, že sem občas píšu i o sobě a o mých náladách, tak to beru jako vhodné místo.

Jako jeden z mála článků bude tenhle seriozní.

Nebude tak nadýchaný, veselý, plný různých smajlíků a šílených znaků... teď se to prostě nehodí.

Ale k věci... prostě mám strach. Mám o něj strach.



Ráno bylo stejné, jako všechna nedělní rána. Klid, lehká únava, ale i docela dobrá nálada. Všechno bylo.. obyčejné, jako vždycky. Venku je po celý den šero a prší, nejlepší čas si zalézt do rohu svého pokoje s nějakou knížkou a čajem, což jsem také udělala. Bezstarostné čtení, přemýšlení, dívajíc se na to, jak kapky deště šlehají o okno. Všude ticho, a slyšet byl pouze ten klidný déšť. A tak se mi to líbilo.
Jenže zvuk dopadajících kapek přerušilo zvonění telefonu a následovně hlas mé mamky z vedlejší místnosti. Vytrhlo mne to z přemýšlení, a tak jsem se do jejího hovoru nevědomky zaposlouchala hlouběji.

"Prosím? ... Počkat, cože? Děláte si srandu? ... Ano, myslím si, že ano. ... Na nádraží se dnes něco konná, nezdržel se tam náhodou? ... Ne? A hledali jste i na náměstí? ... Jakto, že má obsazeno? ..."


Tato část mi dostatečně stačila k tomu, abych poznala, že se něco děje. Hovor ještě chvíli trval, a na to se mamka rozloučila s osobou na druhé straně se slovy, že drží palce, a že ji to poměrně rozhodilo. Okamžitě jsem se zvedla a odkráčela jsem ven z pokoje na chodbu, kde stála má máma, svírajíc mobil v rukou. Zvedla ke mě pohled.

"Nevrátil se. "

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Víte, bydlím na docela malé vesnici, kde se všichni tak trochu znají se všema, a sousedské vztahy jsou často hlubší, jako v našem případě. Se sousedy jsme si padli do noty už před lety, kdy jsme vedle nich začali stavět barák. Zbožňuji naše sousedy, jsou jako naše rodina... A tak to samozřejmě i platí o jejich synovi, se kterým jsem se hodně přátelila jako malá.
V tu dobu, kdy jsme se spolu začali bavit, mu bylo dvanáct a mne sedm let. Pět let je poměrně rozdíl, ale nám to bylo jedno, a brzy se z nás stali ti nejlepší kamarády.

Chodili jsme spolu často ven na výpravy do lesa, hrát si na hříště, pouštět draky či pařit hry k němu domů. Hodně jsme si spolu rozuměli, oba dva máme stejnou povahu a úplně stejný vkus i názory, což bylo vždy tím, co nás k sobě tak poutalo. Byli jsme spolu opravdu pořád, dokud na něj nepřišla stará dobrá puberta, která za život udeří dřív nebo později každého z nás.
Už jsme se spolu tolik nestýkali, našel si nové kamarády, byl pořád pryč nebo zavřený u sebe doma. I když jsem to nedávala najevo, bolelo to, strašně moc. Byl to v tu dobu můj jediný kamarád, co se se mnou byl ochotný bavit.
Vždy mne dokázal rozveselit, povzbudit...



Uběhla další krátká řádka let, a jemu je náhle osmnáct. V tu chvíli jej to už poměrně přešlo. Sice pořád dělal ty puberťácké hlouposti, ale zase z něj byl ten dobrý starý brácha, kterého jsem tak potřebovala. Začali jsme se spolu zase hodně bavit, půjčovali jsme si mezi sebou herní cédéčka, povídali jsme si, vyprávěli si různé hlouposti, vzájemně jsme si radili... Tak, jak to bylo dřív. S rozdílem toho, že jsme oba dva zase o něco zmoudřeli.

Sice navenek možná vypadalo, že je pro mě jen obyčejný kluk odvedle, se kterým občas zabiju čas, abych se nenudila... Ale ve skutečnosti to vždycky byl člověk, kterého jsem si hluboce vážila. Nezapomněla jsem na něj, i když jsme se pořádně neviděli několik let. Nechtěla jsem. Kdo by taky chtěl zapomenout na člověka, co vás dokáže motivovat, rozveselit, povzbudit? Kdo vám vždycky dokáže ukázat, že jste jedineční? Co vás tak často chválí? Já rozhodně ne.
Ale nikdy jsem mu o tom, jak mi na něm záleží, neřekla.
Neměla jsem důvod. Vždyť to jsou přece "jenom" detaily, kterýma by se člověk nezabýval.

Bylo to před půl rokem, co jsme si ze srandy sepsali seznam slibů, které jednou splníme. On na to možná zapomněl a ten papír ztratil, vyhodil nebo někam nevědomky založil, ale.. Já ho mám pořád u sebe. Jsou to sliby, které přece splním pro brášku, a které bráška jednou splní pro mě.

"Až jednou začnu kouřit, tak mi vrazíš a nacpeš mi cigaretu do nosu. "
"Jednou spolu budeme cestovat. "
"Uděláme jednou společný cosplay, jen tak. "

Slzy mi tečou proudem, když si to teď znovu čtu... Sliby se mají plnit. A proto se bráška musí vrátit.


Je to skoro dva dny, co se nevrátil domů po cestě z intru. Jel sám, a není po něm ani stopy... Mobil má obsazený. Není poblíž nádraží. Je pryč. Je pryč. Je... pryč. Můj bráška je pryč.
Uvnitř doufám, že jenom udělal nějakou hloupost. Opil se, někoho známého potkal a šel s ním někam, přespal někde, já... já už nevím, prostě jenom udělal nějakou kravinu, kterou nedomyslel, jako vždycky. Bože prosím, ať to tak je... Ať to je jenom nedorozumění, kterému se za nějakou dobu všichni zasmějeme...

A jestli to tak opravdu bude, tak... tak mu o tom řeknu. Řeknu mu, jak je pro mě důležitej, co jsem díky němu dokázala, co všechno pro mě udělal... Musím mu to říct. Tohle prostě bylo znamení, dostatečné...

A taky ho asi přerazim. Pak budu happy. Pak ho zase přerazim. Pak budu zas happy. A pak mu řeknu, co to sakra je za magora, že udělal takovouhle kravinu.


Tak prosím... ať to tak je.







//Večerní edit ; Tenhle článek je pouze dlouhý výkec o tom, jak je pro mě bráška důležitej, jak jsem si to doteď moc neuvědomovala a jak mi na tom šílenci záleží.
Naštěstí je naprosto v pohodě. Ani nevíte, jak velkej kámen mi spadl ze srdce.
A ani by jste neuvěřili, co se tomu bláznovi vlastně stalo... boha mého >.> -.-
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Renyu Renyu | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 16:50 | Reagovat

Bože..mě je to líto...já..já nevím co napsat..qwq prostě držím palce ať se vrátí, ať se mu nestalo něco nějak víc závažného nebo tak, vážně doufám s tebou že se vrátí..

2 ♦Reina♦ ♦Reina♦ | Web | 13. prosince 2015 v 17:05 | Reagovat

[1]: Awee.. děkuju moc.. qwq
Jak jsem psala v editu, tak se to jelito nakonec vrátilo. On mě jednou fakt dostane do Bohnic. :D
Ale nervy jsem měla fakt na vlásku, což se mi často nestává.

3 S c a r s S c a r s | Web | 13. prosince 2015 v 19:55 | Reagovat

Wow, narovinu řeknu, že jsem tu dneska poprvé, vůbec tě neznám, ale chytala jsem z článku dost solidní infarkt, protože sama mám dva mladší sourozence a nikdy bych nikomu nepřála ten strach, který o ně člověk má. Nevrátit se jeden domu, tak pravděpodobně sedím v koutě a řvu jak želva! Ahh, jsem moc ráda za ten edit, že je brácha v pohodě :)

4 ♦Reina♦ ♦Reina♦ | Web | 13. prosince 2015 v 19:58 | Reagovat

[3]: Děkuji za hezký komentář. ^^
Jop, ten strach je naprosto příšernej... Už to nechci zažít znovu, ale díky bohu je to jelito v pohodě. :D :)

5 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 20. prosince 2015 v 8:09 | Reagovat

A řekla jsi mu nakonec, že ti na něm záleží? ;)

6 Ai Eater no Kuroyake Ai Eater no Kuroyake | Web | 20. prosince 2015 v 14:20 | Reagovat

Jsem ráda, že je nakonec všechno v pořádku. Stalo se mi něco hodně podobného, až na to, že o tom člověku u vůbec nic nevím. Takže chápu, jak ses musela cítit. Hlavně, že je to v pohodě =]

7 beepinka beepinka | Web | 20. prosince 2015 v 17:36 | Reagovat

Uf,ráda slyším,že je v pořádku. Kde teda byl? Řekla jsi mu teda,jak moc ti na něm záleží? :)
Ten strach musel být šílenej,jsem opravdu ráda,že to dobře dopadlo. ~

8 Loan Loan | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 23:49 | Reagovat

Ach jejda... na konci článku mi padl velký kámen ze srdce. Jsem ráda, že se tvému příteli nic nestalo. Docela bych si i ráda poslechla, co se mu doopravdy stalo. :-D Ale je dobře, že se vrátil domů živý a celý. :-))

9 ♦Reina♦ ♦Reina♦ | Web | 23. prosince 2015 v 12:35 | Reagovat

[5]: Well, znáte mě. Jaksi jsem se k tomu nedostala, od té doby jsem ho ještě pořádně neviděla, meh.

[6]: Jasně no.. ^^

[7]: Kde byl? Meh, fakt dlouhý příběh, nejspíš o tom někdy napíšu. :D A ne, neřekla... Jsem strašnej noob, vím to. >>

[8]: Jak jsem říkala, je možný, že o tom někdy napíšu. :D Děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama