Život je nádherná věc.

3. ledna 2016 v 15:29 | Reina |  Výkecy~
Aneb Reina je zas těžkej hipster, protože asi jako jediná nemá v dnešní době depky.
*cough cough*

"""depky"""
...
zkončila vám oblíbená pohádka, tak se jdete říznout, co? :>
#Kappa



Samozřejmě, nejdřív musím říct, že smutek a deprese je něco odlišného, a to by dnešní děcka mohla pochopit. Když to pochopím já, pochopí každý, ne?
Smutný je snad každý člověk pod sluncem, občas to prostě nejde jinak. I já, snad nejveselejší člověk tady v okolí, jsem taky občas smutná. Jsem prostě silně emocionálně založený člověk, který ty emoce střídá jako ponožky. Jak vypadá můj obyčejný den? Happy, pláč, happy, pláč, happy pláč, happy, pláč... Fakt to je jak na horský dráze, a věřím (Prosím, ať to tak je), že nejsem samotná. Každej má svoji chvilku. Každej si občas myslí, že je na dně, i když vlastně není. Je to jen ten pocit, který je hnus sám o sobě.
Víte, já dělávala takovou strašně ošklivou věc, když jsem byla smutná, a za to bych si nejraději dala facku...:DD No, když jsem na sebe prostě byla naštvaná a smutná, tak jsem se občas silně kousla do ruky a nebo pěstí napálila do zdi. Vím, zní to divně. Bylo to divný, a e zrovna dobrý řešení. Ale mně to prostě pomáhalo.
Ale dnes mám lepší způsob, jak se zbavit smutku. ^^ Sedněte si, zhluboka se nadechněte, pusťte si nějakou uklidňující písničku a zavřete oči. Přemýšlejte o tom, že život je vlastně krásný takový, jaký je. Jak je barevný, pestrý. Plný ošklivých, ale i plný spousty krásných věcí, a tak to je. Nikdy není pozdě na nic, ale zase bychom neměli čekat a sami bychom se měli naučit jednat. To by si měl každý uvědomit. ^^ Sportujte, běžte si zaběhat, svěřte se někomu, bavte se, dívejte se na seriály, filmy, čtěte... Hlavně si neubližujte. :3
Deprese jsou něco jiného. Deprese je určitý druh psychických stavů, které se těžko zbavuje, a většina lidí se z nich nikdy nedostane. Pocit, že vás něco svazuje, že vás něco vysává a ničí, že to nekončí... Je spousta lidí, co to zažívá, a těm, co pravé deprese nezažili, se to těžce představuje. Těžce se to i popisuje. I mně se to těžce představuje, protože člověk jako já s depresemi prostě nejde dohromady. ^^


Jak jsem říkala, život je přece krásný tím, jak je pestrý a barevný, nepřestává nás překvapovat, a je jenom na nás, jak jej žijeme. Jestli si užíváme každý den, jako by byl poslední, nebo jestli jen proplouváme dny a čekáme na konec, který se každou chvílí blíží. Jestli si dostatečně vážíme lidí, co máme, a nebo jestli si to vše uvědomujeme až po jejich ztrátě. Jestli jsme uvolnění a bezstarostní, nebo jestli nás svazují povinnosti a stres každodenního života.

Občas, když jdu po ulici, tak se vždy tak nenápadně dívám kolem sebe. Spousta lidí, co kolem sebe chodí, občas do sebe omylem narazí, ale jinak si nikdo nikoho nevšímá. Jaký je osud této ženy? Jaký příběh se poutá k jizvě tohoto muže? Jak to, že jsou tato děvčata tak veselá? A proč má tato paní uslzené oči? Každý člověk, co projde, má svůj vlastní, hluboký příběh, zážitky, vzpomínky... Fascinuje mě to. Fascinuje mne, jak to jsou na první pohled jen obyčejné desítky lidí, vypadajících, jako každý druhý, ale ve skutečnosti je každý z nich svým způsobem jedinečný, svůj. Má své hodnoty, svůj příběh. Jaké ty přáběhy jsou? Navazují na sebe nějak, nebo si všechny jdou vlastním směrem, který se jednou dočká konce?
Lidé samotní mne nikdy nepřestanou fascinovat.

Někdo vidí život jako prostý koloběh. Narodím se, chodím do školy, najdu si práci, založím rodinu, umřu. Nic víc, nic míň. Ale copak v tom nevidíte nic magického? Nic nádherného?
Vždyť, narození samo o sobě je nehorázně nádherný dar. Zrození nového života, nového života, co něco dokáže, co někým bude. Vyrůstáme, učíme se chodit, mluvit, později psát a počítat. Máme tu rodiče, ty, co nám budou vždy nejbližší, co tu pro nás budou, když se nám bude zdát, že se k nám celý svět otočil zády. Spousta děcek (Pardon, mladých lidí) si dnes stěžuje, jak jim rodiče nechtějí rozumět, jak je nechápou. Okay, taky jsem si to myslela. Ale řekněte.. Zkusili jste o tom s nimi mluvit? V klidu si sednout, a v klidu vysvětlovat? Každý normální rodič své dítě pochopí a vyslechne jej, vždyť jejich dítě je pro ně vším. Věřtě mi.
Chodíme do školy, kde si najdeme první přátele, kde začneme zažívat první důležité chvilky svého života, na které později vzpomínáme s vřelým úsměvem na tváři. O pár let později přichází první dětské zamilovanosti, ty stydlivé pohledy a jemné polibky na tváře. Zase další roky uběhnou, už jsme na střední škole, kde zažíváme jednu z nejlepších etap života. Těch zážitků, co zde člověk může zažít, přátelé, zábava... Vše. Člověk zde objevuje sám sebe, připravuje se na budoucnost a uvědomuje si svoji existenci, kým vlastně je a kým chce být...
Odchod ze školy a hledání práce je také událost jako něco. To samé platí o nalezení životního partnera, založení rodiny, budování kariéry či jen pokojné žití života a užívání si všeho toho hezkého času ztráveného s rodinou, přátely, či sám se svými zájmy... Je to úžasný.

Já se prostě těším na každý kousek mého života, protože, když si to tak vezmu, jsem ještě na samém začátku, a spousta úžasných věcí mě teprve čeká. Jistě, že život není jenom bezstarostný a tak, jsou tu i chvíle, o kterých bychom si nejraději přáli, aby se nikdy nestaly. Samozřejmě, s tím se prostě musí počítat, a je na člověku, jak se s těžkými chvílemi vypořádá, je to individuální.
Ale... Jak pořád dokola omílám, život je barevný ve všech směrech. A s tím bychom se měli smířit a začít jej tak brát. ^^

Tak prosím, žijte. Žijte rádi, a mějte na mysli, že když se budete snažit, tak bude váš život nádhernej. ^^ Stačí chtít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ai Eater no Kuroyake Ai Eater no Kuroyake | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 18:05 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím =] Přijde mi, že se teď z celýho světa vytratily barvy a kdo je víc "depressed" je víc in. O to víc mě to štve, protože já se v depresích utápěla dost dlouho a pomohly mi až ty zatracený svinstva. Ale o to víc si pak člověk začne života vážit (když ne sám sebe, heh) a posune ho to někam dál. Začne se snažit se sebou něco dělat, dělat věci, co ho baví a snaží se z těch stavů dostat. A když pak přijdou ještě horší věci, už ví, co nesmí dělat a je rád, že ho to všechno takhle zocelilo =] Teda.. aspoň tak to mám já, protože moje poslední dva roky byly totálně na hovno :D
A s tím novým životem.. Mám rok a půl starýho brášku a fakt.. je to takovej můj malej zázrak •^^•
Krásně jsi to napsala. Nějaký věci si budu muset opsat a číst si je, až mi zase bude smutno •^^•

Jinak jsem se přestěhovala na novej blog, tak jestli jsi mě ještě neodepsala, přepiš si mě, prosím (víc infa u mě na blogu =]) A ehm... sorry za sáhodlouhej spam ^^" =DD

2 creepypasters creepypasters | 3. ledna 2016 v 22:11 | Reagovat

Ach já....nevím co k tomu dodat.Chtěla bych mít takhle barevný život moc tak barevný jak ho tady popisuješ.Ale...jsem hodně emocionálně založená a asi proto se bojím udělat nebo říct...to co chci já.Mám úžasný rodiče ale přátele...říká se že v nouzi je poznáš a proto vím že s těmi se kterými se ve škole zdravím,se kterými jím,se kterými mluvím nejsou přátelé.Opravdu se těším až vypadnu ze základky ale taky se mi odtamtud nechce.A...mno myslím že to stačí :-(  ;-)

3 Renyu Renyu | E-mail | Web | 4. ledna 2016 v 17:37 | Reagovat

Život je hrozně moc hezká věc. Něco děsně kouzelného a vlastně to největší co každý z nás má. Má tolik variací, tolik cest, tolik možností...jestli by vážně kdy existoval bůh, stvořitel, nebo prostě génius co se nudil tak vzal papír a tužku a vymyslel svět jako příběh... byl úžasný že ho napadlo něco tak jednoduchého, složitého, krásného, rozmanitého, plného nejrůznějších překážek, akcí, dějů a emocí.
Život je geniální.

4 Matty Sintel Matty Sintel | E-mail | Web | 8. ledna 2016 v 18:34 | Reagovat

Být optimista je v dnešní době čím dál těžší a těžší. Já bohužel po těch všech zkušenostech s lidmi takový optimista nejsem. Svůj život sice můžeme silně ovlivnit sami, ale hodně ovlivňuje, kdo jsme, kde jsme, jaké lidi máme kolem sebe, a ne vždycky se dá tato skutečnost změnit. Třeba tvá zmínka o základce - nevzpomínám si na nic, při čemž bych měl vřelý úsměv ve tváři. Dnes je tolik lidí, kteří se tváří bůhvíjak přátelsky, ťuťuňuňu, ale když dojde na nejhorší, nechají se vás ve vašem stresu, smutku a bolesti bez výčitek utopit. Život je krásný, ale i zrádný a nespravedlivý podrazák. Na druhou stranu, jak říkáš, tohle je teprve začátek, tak snad to, že je život proměnlivý skutečně platí.

5 beepinka beepinka | Web | 18. ledna 2016 v 18:42 | Reagovat

Moc se mi tenhle článek líbí ^^ je pozitivní a povzbuzující ^^ přesně to,co teď potřebuji. Já sama se se sebou snažím pracovat...a myslet pozitivně,protože v pozitivním myšlení spočívá klíč ke šťastnějšímu životu :3 :) každé ráno se vzbudím a řeknu si,že bude dobrý den. ^^ všechno je to prostě o přístupu a o našem myšlení.
Fakt pěkný článek ^^ :-)

6 . . | 23. ledna 2016 v 21:10 | Reagovat

Uznávám, že většina dnešních puberťáků v "depresích" trpí naprosto banálními problémy, ale mohu tě ubezpečit, že ne vždy tomu tak je.
Ještě nedávno jsem se topila v tak hlubokých depresích, že jsem vážně uvažovala několikrát denně o sebevraždě, ale stále mi pracoval pud sebezáchovy. Nikdo mi nerozuměl, ve škole mě několik let šikanovali, můj zdravotní stav se stále zhoršoval a s rodinou jsem si absolutně nerozuměla.
Jako mladší jsem věřila na karmu, ale myslím, že jen kvůli trollování na několika webových stránkách jsem si toto nezasloužila. Uvízla jsem v minulosti, ve všech svých traumatech z dětství, v jakémsi pomyslném vězení, ze kterého jsem nemohla ven. Tolik lidí mi ublížilo...
S nástupem na novou školu se situace začala chvíli postupně zlepšovat, ale pak jsem do toho znova spadla a zase přišly sebevražedné myšlenky. Byla jsem zlomená.
Hodně mi pomohl jeden člověk, na kterém mi velmi záleží. Stále mě tyto myšlenky přepadávají, ale začínám se mít ráda.

7 adís. adís. | E-mail | Web | 31. ledna 2016 v 0:59 | Reagovat

- wow. to bylo.. úžasný. jako.. barevné kvítka, které právě rozkvétají. četlo s krásně.
jedna z mnoha slůvek, které uslyším od psycholožky.
- "užívej si života, je jen jeden. a to je prostě život." atd.,
- ale ten úsměv neudržíme napořád - někdy ty deprese dají zpátečku a vrátí se stejnou cestou, jakou šly; minulost, myšlenky do budoucna,..
(aspoň v mém případě, já jsem depka už pořád.)
- ale tento článek promlouval do duše.  možná se změní názor z černého světa na barevný. pokud je to ovšem možné.. někdo mohl spadnout do velké černé díry.
- jsem ráda, že jsou lidé, kteří mají stejné myšlenkové pochody.
má sestra říká: "je nás málo - nás, kteří vše chápou. kteří si dokážou věci uvědomit."
- pěkný článek. určitě tu zabloudím častěji.

~ gomen za slohovku, malicherní kecy a  za malá písmenka úplně všude. je to prostě takovej..menší.. 'zlozvyk'.

8 STIAK STIAK | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 8:16 | Reagovat

Happy nálady, jako máš ty, mívám většinou taky, a střídají to pocity jakože "fájn tyvole, všichni mějte problém, jděte do prdele" a takový to, když máš sto chutí se na všechno vysrat :D ale to většinou netrvá dlouho a častokrát si všímám i toho, že jsem na životě začala milovat věci, který jsem dobrý dva roky přehlížela ;w;

Co se týče depek a takových věcí, mám neskutečnou radost, že něco takovýho neprožívám a že už to je asi rok, co mi ze života zmizely i myšlenky na sebevraždu... Začala jsem si tvořit sny, cíle, ve které jsem začala věřit ^^

Článek byl úžasný a hrozně se mi líbil tbh :'3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama