Komentáře

1 Ai Eater no Kuroyake Ai Eater no Kuroyake | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 18:05 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím =] Přijde mi, že se teď z celýho světa vytratily barvy a kdo je víc "depressed" je víc in. O to víc mě to štve, protože já se v depresích utápěla dost dlouho a pomohly mi až ty zatracený svinstva. Ale o to víc si pak člověk začne života vážit (když ne sám sebe, heh) a posune ho to někam dál. Začne se snažit se sebou něco dělat, dělat věci, co ho baví a snaží se z těch stavů dostat. A když pak přijdou ještě horší věci, už ví, co nesmí dělat a je rád, že ho to všechno takhle zocelilo =] Teda.. aspoň tak to mám já, protože moje poslední dva roky byly totálně na hovno :D
A s tím novým životem.. Mám rok a půl starýho brášku a fakt.. je to takovej můj malej zázrak •^^•
Krásně jsi to napsala. Nějaký věci si budu muset opsat a číst si je, až mi zase bude smutno •^^•

Jinak jsem se přestěhovala na novej blog, tak jestli jsi mě ještě neodepsala, přepiš si mě, prosím (víc infa u mě na blogu =]) A ehm... sorry za sáhodlouhej spam ^^" =DD

2 creepypasters creepypasters | 3. ledna 2016 v 22:11 | Reagovat

Ach já....nevím co k tomu dodat.Chtěla bych mít takhle barevný život moc tak barevný jak ho tady popisuješ.Ale...jsem hodně emocionálně založená a asi proto se bojím udělat nebo říct...to co chci já.Mám úžasný rodiče ale přátele...říká se že v nouzi je poznáš a proto vím že s těmi se kterými se ve škole zdravím,se kterými jím,se kterými mluvím nejsou přátelé.Opravdu se těším až vypadnu ze základky ale taky se mi odtamtud nechce.A...mno myslím že to stačí :-(  ;-)

3 Renyu Renyu | E-mail | Web | 4. ledna 2016 v 17:37 | Reagovat

Život je hrozně moc hezká věc. Něco děsně kouzelného a vlastně to největší co každý z nás má. Má tolik variací, tolik cest, tolik možností...jestli by vážně kdy existoval bůh, stvořitel, nebo prostě génius co se nudil tak vzal papír a tužku a vymyslel svět jako příběh... byl úžasný že ho napadlo něco tak jednoduchého, složitého, krásného, rozmanitého, plného nejrůznějších překážek, akcí, dějů a emocí.
Život je geniální.

4 Matty Sintel Matty Sintel | E-mail | Web | 8. ledna 2016 v 18:34 | Reagovat

Být optimista je v dnešní době čím dál těžší a těžší. Já bohužel po těch všech zkušenostech s lidmi takový optimista nejsem. Svůj život sice můžeme silně ovlivnit sami, ale hodně ovlivňuje, kdo jsme, kde jsme, jaké lidi máme kolem sebe, a ne vždycky se dá tato skutečnost změnit. Třeba tvá zmínka o základce - nevzpomínám si na nic, při čemž bych měl vřelý úsměv ve tváři. Dnes je tolik lidí, kteří se tváří bůhvíjak přátelsky, ťuťuňuňu, ale když dojde na nejhorší, nechají se vás ve vašem stresu, smutku a bolesti bez výčitek utopit. Život je krásný, ale i zrádný a nespravedlivý podrazák. Na druhou stranu, jak říkáš, tohle je teprve začátek, tak snad to, že je život proměnlivý skutečně platí.

5 beepinka beepinka | Web | 18. ledna 2016 v 18:42 | Reagovat

Moc se mi tenhle článek líbí ^^ je pozitivní a povzbuzující ^^ přesně to,co teď potřebuji. Já sama se se sebou snažím pracovat...a myslet pozitivně,protože v pozitivním myšlení spočívá klíč ke šťastnějšímu životu :3 :) každé ráno se vzbudím a řeknu si,že bude dobrý den. ^^ všechno je to prostě o přístupu a o našem myšlení.
Fakt pěkný článek ^^ :-)

6 . . | 23. ledna 2016 v 21:10 | Reagovat

Uznávám, že většina dnešních puberťáků v "depresích" trpí naprosto banálními problémy, ale mohu tě ubezpečit, že ne vždy tomu tak je.
Ještě nedávno jsem se topila v tak hlubokých depresích, že jsem vážně uvažovala několikrát denně o sebevraždě, ale stále mi pracoval pud sebezáchovy. Nikdo mi nerozuměl, ve škole mě několik let šikanovali, můj zdravotní stav se stále zhoršoval a s rodinou jsem si absolutně nerozuměla.
Jako mladší jsem věřila na karmu, ale myslím, že jen kvůli trollování na několika webových stránkách jsem si toto nezasloužila. Uvízla jsem v minulosti, ve všech svých traumatech z dětství, v jakémsi pomyslném vězení, ze kterého jsem nemohla ven. Tolik lidí mi ublížilo...
S nástupem na novou školu se situace začala chvíli postupně zlepšovat, ale pak jsem do toho znova spadla a zase přišly sebevražedné myšlenky. Byla jsem zlomená.
Hodně mi pomohl jeden člověk, na kterém mi velmi záleží. Stále mě tyto myšlenky přepadávají, ale začínám se mít ráda.

7 adís. adís. | E-mail | Web | 31. ledna 2016 v 0:59 | Reagovat

- wow. to bylo.. úžasný. jako.. barevné kvítka, které právě rozkvétají. četlo s krásně.
jedna z mnoha slůvek, které uslyším od psycholožky.
- "užívej si života, je jen jeden. a to je prostě život." atd.,
- ale ten úsměv neudržíme napořád - někdy ty deprese dají zpátečku a vrátí se stejnou cestou, jakou šly; minulost, myšlenky do budoucna,..
(aspoň v mém případě, já jsem depka už pořád.)
- ale tento článek promlouval do duše.  možná se změní názor z černého světa na barevný. pokud je to ovšem možné.. někdo mohl spadnout do velké černé díry.
- jsem ráda, že jsou lidé, kteří mají stejné myšlenkové pochody.
má sestra říká: "je nás málo - nás, kteří vše chápou. kteří si dokážou věci uvědomit."
- pěkný článek. určitě tu zabloudím častěji.

~ gomen za slohovku, malicherní kecy a  za malá písmenka úplně všude. je to prostě takovej..menší.. 'zlozvyk'.

8 STIAK STIAK | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 8:16 | Reagovat

Happy nálady, jako máš ty, mívám většinou taky, a střídají to pocity jakože "fájn tyvole, všichni mějte problém, jděte do prdele" a takový to, když máš sto chutí se na všechno vysrat :D ale to většinou netrvá dlouho a častokrát si všímám i toho, že jsem na životě začala milovat věci, který jsem dobrý dva roky přehlížela ;w;

Co se týče depek a takových věcí, mám neskutečnou radost, že něco takovýho neprožívám a že už to je asi rok, co mi ze života zmizely i myšlenky na sebevraždu... Začala jsem si tvořit sny, cíle, ve které jsem začala věřit ^^

Článek byl úžasný a hrozně se mi líbil tbh :'3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.